Vím, zní to jako klišé, ale kdybych zvolila jiná slova, snažila bych se jen dosáhnout stejného významu.
Není to ani tak dávno, co jsem se nachytala u toho, jak si pořád jen na něco stěžuju. Doma – špatně, v práci – špatně, lidé – špatně, já – špatně. Viděla jsem svět přes černé brýle. Teď je na čase si je sundat a přestat věznit sama sebe v neustálé nespokojenosti. Také máte někdy ten pocit, že nečekané momenty, zážitky a příležitosti jsou nakonec uspokojivější než ty plánované? Mně se to osvědčilo už v mnoha momentech života. Asi proto, že si člověk nestihne vymyslet dostatečně dlouhý seznam přehnaných očekávání. A teď se mi naskytla možnost vybudovat si nový domov. Jak říkám, zcela nečekaně.
Občas sedávám a prohlížím si nabídky bydlení. U každého bytu či domu, který mě zaujme, přemýšlím, jak by se mi tam žilo.
Je dost velký, dost slunný, praktický, v klidném prostředí? Má balkon, zahradu, sklep? Znáte sami ty myšlenky, které vás v souvislosti s vlastním bydlením napadají? A pak jsem na něj narazila. Konečně bydlení, které splňuje 10/10.
Domlouvám si prohlídku, dívám se na exteriér, studuju interiéry a nakonec říkám: „Dobře. Beru. Líbí se mi.“ Zcela v klidu, ale v hlavě se tam už stěhuju a zařizuji jednotlivé místnosti podle svého vkusu. Jenže má to háček. Ne vždy je to tak, že si řeknete: „To je moje,“ a ono tomu tak je. Odcházím s informací, že si majitel vybere mezi všemi zájemci a bude mě do pátku informovat o výsledku. Kouknu na mobil. Sakra, je úterý. Těch několik dnů bylo nekonečných. Pocit, když něco hrozně moc chcete mít, ale musíte čekat, jestli to dopadne ve váš prospěch. Přemýšlím, jak zaměstnat své ruce i mysl. Ale neuběhla hodina, abych toho neměla plnou hlavu.
Pořídím si nové rolety?
Květiny! Hodně květin!
Prostor musí dýchat
Jak to vše jen uspořádám?
Stěhování? Už zase!
Jaké budu mít sousedy?
Úložný prostor, toho není nikdy dost
Hlavně útulně
Pátek, konečně! Den, kdy se rozhodne. Jsem natěšená jako student čekající na výsledky závěrečné zkoušky. Strávila jsem půl dne v očekávání toho, co přijde. Zvoní telefon. To je on, ten hovor. Přejíždím prstem přes zelené tlačítko. Představím se. Ve sluchátku se ozývá realitní makléřka s osobním dotazem. Po jeho zodpovězení zaznělo: „Pak jste to vyhrála, bydlení je vaše.“ Nedokázala jsem skrýt své nadšení, div že jsem nezačala vítězoslavně křičet přímo do mikrofonu. Ten den byl úspěšný. Už od rána se mi vše dařilo a tohle byla sladká tečka.
Tohle je jeden z životních okamžiků, který mi přináší opravdu radost. Má to i své stinné stránky a úskalí. Co nemá? Uvědomila jsem si jednu věc: v každé situaci můžeme najít dva póly, ten kladný i ten záporný. Jak ji však budeme vnímat, závisí pouze na úhlu pohledu. Budu si muset obnovit nastavení mysli a dívat se na věci jinak. A hlavně se nesmím bát změnit to, v čem se už necítím dobře. I když to nese rizika. Strach stejně byl, je a bude náš největší nepřítel. Nemusíme ho nechat vždy vyhrát. A tak se mi líp dýchá.
0 Komentářů