Už několik let si pohrávám s myšlenkou, že miluji psaní. Vlastně to tu bylo vždycky. Můj písemný projev má větší sílu než mluvené slovo. Nejde o způsob vyjadřování, ale o jeho promyšlenost, čas na jeho tvorbu a o klid. Tohle je moje silná stránka. Jasně, názor je individuální a najde si i své odpůrce. Avšak je nutné si uvědomit, že nikdo z mých potenciálních soudců mě nezná tak dobře, jako se znám sama. Mnozí mě neznají vůbec. Pokládám si otázky: Soudí tedy podle prvního dojmu? Co předcházelo vzniku jejich kritiky či chvály? Jenomže tohle celé, tohle všechno není vůbec o vás. Je to o MNĚ a tak to bude i dál. Alespoň do té doby, než se sama rozhodnu to změnit.

Něco vám řeknu. Tohle nejsou moje první stránky ani první rozhodnutí vybudovat si online identitu. Vlastně s tím pracuji už několik let. Jen je to poprvé, co jsem udělala něco jinak. A nemohla jsem se rozhodnout lépe.
Když jsem poprvé tvořila stránky, zasekla jsem se na tom, aby byly dokonale vyladěné. Navíc jsem přizvala ke spolupráci někoho, kdo je mému srdci blízký. Cítila jsem vnitřní strach zkusit to sama. Nefungovalo to dobře. Vnímala jsem velkou rozpolcenost a částečnou svázanost. I když máme s dotyčnou velmi mnoho společného, ona není já a já nejsem ona. Přestala jsem cítit svobodu a utápěla se v kompromisech. Pak jsem se rozhodla odpojit a ještě než naše práce spatřila světlo světa, uzavřely jsme ji. Vše tak čeká v archivu našich složek. Jednoho dne to poslouží. Třeba jen jako milá vzpomínka. Domluvily jsme se na tom vzájemně a myslím si, že nám to oběma prospělo. Nemůžu říct, že by to byla jakákoliv ztráta času. Naopak, dalo mi to hodnotu v podobě nových zkušeností a poznatků.